Když se na vás všechno kolem najednou směje! 

Nejzvláštnější na tom všem je, že i přesto, že je to kvůli němu, tak to přeci jen pořád není kvůli NĚMU :) 

Nikdy jsem ve skutečnosti nevěřila tomu, že může na světě existovat někdo, komu bezmezně věříte, koho chcete obejmout, kdo vám chybí a kdo je pro vás důležitý než většina lidí kolem, a to i přesto, že ho téměř neznáte! A to, že ho potkám tak náhodou.. A to, že bude z druhého konce světa... O tom se mi ani nezdálo... 
Je to zvláštní, ale krásný pocit! 

Šťastná!! 

It's been a dream.
It was a dream.
..and I was naive.

For the very last time!
In this case...

...how naive actually...

Jak snadno vám realita vezme iluze? 
Don't you ever dare!

Občas si připadám jako malý pán... jedu tramvají, jedu autobusem, jdu tou samou cestou, sedám do těch samých lavic, občas mě ze stereotypu vytrhne jakási kouzelná maličkost, kdy se ale i sebevětší snaha udržet ji naživu ztratí do nenávratna. 
Malá, nedůležitá rozhodnutí jsou ta, která ovládají náš život a ta,

Jako kdyby se veškerá smutná rozhodnutí, i myšlenky, týkali poslední dobou pouze jeho. 

Zvláštní..

Ten pocit, když už skutečně začínám tušit, že jsem velká holka a že lepší - jednodušší už to nebude. Ale něco mě brzdí... do háje! Mám chuť se z toho pocitu vykřičet do světa, to jak všem ráda tvrdím - a především sobě samé, jak je to krásné a silné a to, jak si později uvědomím,

Jaká je hranice mezi realitou a snem? 

Další z těch "přesycených" a šťastných období.

Krátké okamžiky, kdy cítím, že je tu se mnou.

Dlouhé chvíle, kdy toužím, aby byl se mnou.