Kouzelná, roztančená a pestrobarevná...
...ale přesto se ta všechna záře ztratila do neznáma!

Poslední dobou často přemýšlím o tom, co se to vlastně děje a jaký to má smysl. Ano, možná zbytečné, ale přesto mi to nedá. Začínám totiž zjišťovat, že spousta věcí, které jsem nazývala drobnostmi a občas snad považovala i za

Vážit si těch, kteří o to - a PŘEDEVŠÍM ZA TO stojí...
Zapomenout na ty, kteří ubližují a neustále se omlouvají...

Myslím, že následující čady jsou pro mě už teď znamením toho, že bude líp.. že se odprostím od těch (a od toho), kteří jsou pro mě přítěží a znamením bolesti.

Co zbývá teď?
Už se s tím jen co nejlépe smířit.
Pokud možno ne tak, jako uplynulé noci...
.....

Mít alespoň jeden den, kdy budu moci přemýšlet o sobě i o tom, proč nepřemýšlím...
Ve spěchu, s cílem a s únavou na víčkách. Tak je to poslední dobou vždy a bohužel musím uznat, že je to na mně poznat více, než bych si přála.

Ale i přesto...
Stále můžu hrdě hlásit, že jsem na sebe pyšná. 
Tolik úsměvů, ohleduplnosti a sebeobětování, aniž bych čekala, že mi to kdokoliv

Občas je těžko poznat, kde příběh začíná a kde končí...
Občas je těžko rozeznat, která z postav je ta hodná a která se vám snaží ublížit...
Přesto se nevzdávám a Slečna bojuje dál! Umím to totiž, víte :) I s tím, že se dokáži usmívat, pomáhat a být milá - i přes to všechno! Jsem na

Jen snad kdyby to všechno vyšlo...
Jen snad kdyby to vážně myslel vážně...
Jen snad kdyby se objevil přesně TAKOVÝ...
Jen snad kdyby existovaly pohádky...
Jen snad kdyby jeden úsměv uměl všechno zachránit...
:)))